Tři figury posedlosti

"Tři figury posedlosti. Tři noční výjevy, trojí šílenství." Jean Starobinski, švýcarský profesor francouzské literatury a dějin medicíny, jeden z nejvýznamnějších literárních kritiků současnosti, přistupuje k trojici extrémních psychických situací - bludu, posedlosti a noční můře - z trojí hermeneutické perspektivy a rozvíjí tři způsoby performativního "čtení", jež jsou ovšem pointována výraznou jednotící myšlenkou.
Podkladem těchto "diskurzů" jinakosti však nejsou pro autora, lékaře-psychiatra a historika lékařství, anamnézy skutečných pacientů, nýbrž fiktivní anamnézy literárních textů. Starobinski zde vychází z historicky i žánrově rozdílných typů literárních památek (starořecká tragédie a epos, novozákonní evangelický text) a dokonce médií, neboť východiskem jeho interpretace třetí figury šílenství se stal známý obraz v Anglii naturalizovaného Švýcara J.-H. Füssliho Noční můra.

První kapitola tak podává podrobnou interpretaci Sofoklovy tragédie Aiás, neprávem opomíjené hry, která - jak zdůrazňuje a předvádí Starobinski - osvědčuje zvláště jemné a strukturované porozumění pro motivaci sebevraha.
Druhá kapitola patří epizodě vyhnání démonů z posedlého v Gerase podle Markova evangelia; démoni vstoupí do prasat a ta se vrhnou do moře. Starobinski epizodu pojímá jako vzor Ježíšova spásonosného díla, jak je podáno v evangeliích, a odhaluje na něm celkové strategie evangelijního textu.
V závěrečné stati patřící obrazu Noční můra je pak probíranou podobou ztráty rozumu zlý sen.