Tři dny do nikdy

Když v roce 1939 řekl Albert Einstein Franklinu Rooseveltovi, že je možné zkonstruovat atomovou bombu, neřekl prezidentovi o svém dalším objevu, tak mimořádném a nebezpečném, že zůstal tajemstvím… až dosud. Když dvanáctiletá Daphne Marrityová vezme z domu své babičky videokazetu nadepsanou Pee-wee a jeho veliké dobrodružství, netuší ona ani její otec, vysokoškolský profesor Frank Marrity, že krádež přilákala pozornost izraelské tajné služby a prastarého okultistického spolku z Evropy, ani to, že se během několika hodin objeví její dávno ztracený dědeček, který se také zoufale snaží kazety zmocnit.

A když někdo ukradne Daphneina plyšového medvídka, slepá vražedkyně málem zastřelí Franka a na Daphne z vypnutého televizoru hovoří duchové, ocitají se oba uprostřed vražedného zápasu. Aby přežili, musí se rychle naučit pravidla magické šachové partie a využít všechen svůj důvtip a odvahu, aby unikli osudu mnohem horšímu než smrt…

Ohlasy:

„Tim Powers patří už dlouho mezi mé nejoblíbenější autory, jejichž knihy popadnu okamžitě, jakmile se objeví. Tři dny do nikdy nabízejí všechno, co na něm obdivuji: inteligenci, vypravěčské umění, nádherné dialogy, ohromnou představivost a emocionální sílu. Je to úžasný román.“ Peter Straub

„Hurikán, který smetl zatuchlou postmodernistickou přecitlivělost, která zasáhla většinu literatury. Powers ví, že věda klade své otázky tak, aby dostala předem danou odpověď, a proto je tato kniha svižným a barvitým hledáním pravdy, která je zřejmá jen těm skromným.“ Dean Koonitz

„Ve Třech dnech do nikdy nalézáme typické mezníky, jimiž Powers své světy osazuje: několik rovin vyprávění, důkladné zápletky a charakterizace, odvážnou sevřenost děje, tajuplnou směsici intelektuální akrobacie a ďábelsky rychlé akce, náhlé změny vnímání, běžné užití rituální magie. A nad tím vším se vznáší (jak poznamenal John Shirley) pocit, že „za předivem obyčejného světa, za brebentěním média a historickými fakty se tetelí tajuplné hájemství nepoznaného.“ Pocit, že zázračno je všude kolem nás. Powers konfrontuje osobní zájmy a obecné dobro, účel a prostředky, prospěchářství, sofistiku a kategorický imperativ: hrany a zlomy, životy krutě rozervané násilím, historickými událostmi a osobním utrpením, a nad tím vším bez konce fičí temný, neutišitelný vichr. Připomíná nám, že stejně jako svět, který vnímáme, může být pouze částí světa skutečného, jen jednou stránek z mnoha, může se totéž stát i s naším časově podmíněným vnímáním dobra a zla. “ Michelle Westová & James Sallis