Stromu zbývá naděje

Tento soubor esejů spojuje velké téma: naděje. Autor učí úctě ke každé podobě lidské naděje,

protože v ní může být skryto víc, než jen cíl, k němuž se vědomě upíná - v hloubi naděje tuší žízeň po absolutnu.

Naděje je zvláště aktuální téma v čase krize, kterou autor pojímá šířeji než jen krizi ekonomickou. Každá krize je však šance: právě krize v životech jednotlivců i společností, v nichž se mnohé naděje ukazují být pouhými iluzemi, umožňuje naději pročistit se a uzrát, "zamířit na hlubinu" - krize je tak kolébkou naděje.

Autor polemizuje s jednostranností ateismu i povrchní náboženskosti, hlásí se k teologii, "která se podobně jako Bible podobá spíše literatuře a umění vůbec originalitou stále nových reinterpretací a vnitřní bohatostí, než uzavřeným "bezrozporným" systémům pozitivistické vědy či novověkých "vědeckých ideologií"."