Slovo jako inkoust a prožitek

Dnešní intelektuál, redukován na beztělesný intelekt, konzumuje informace jako data, která posléze zpracovává – stejně jako to činí AI, která jednoduše zrcadlí naši vlastní skutečnost. Tento odosobněný a mechanický způsob bytí je ideálem současného vzdělávání – tj. vzdělávání, které pod falešnou rouškou objektivity nekultivuje kulturu ani osobnosti, nýbrž vytváří pouhého teoretického člověka a teoretickou znalost kultury. Zaposloucháme-li se však do velikánů minulosti, zaslechneme, že kulturou se míní především vášeň – vyvstávající v niternosti, subjektivitě, činu a existenciálním zápase.

Svět jako inkoust a prožitek reflektuje povrchní kulturu, limity rozumu, svůdnou moc jazyka a nástrahy moderního vzdělávání. Je pozvánkou pro čtenáře, aby prozkoumával nové formy porozumění svému já a světu, které bude zakořeněno v subjektivitě, introspekci a žité zkušenosti. Současné formy diskurzu nejen na akademické půdě, ale také v běžném životě vyústily v prázdnou hru vyznačující se nekonečným přehazováním slov. Je zde však někdo, kdo by se zaručil za platnost těchto slov vlastní niternou zkušeností? Tato kniha je voláním po osvobození se ze současné ošemetné situace, a to tak, že zboříme vyprázdněnou modlu jazyka, abychom mohli prožít smysl.

„Člověčenství bez zápalu pro omámení – Kam poděli se ctitelé vína?“ lamentuje perský mystik Haféz. Dionýsus, Kristus, Rumí nebo Nietzsche – všichni tito velikáni nás opakovaně zvou k velké hostině, při níž se podává mystické víno Existence. Díky němu se konečně vnoříme do zahrady Bytí, kde hoří žár mystiky. Avšak kdo má dostatek vášně a touhy stát se ctitelem takového vína?