Pražský rabinát

Pražský rabinát Gutmanna Klemperera, který ve čtyřech pokračováních

otiskl Paschelesův pražský Illustrierter israelitischer

Volkskalender v letech 1881–1884, poskytuje nejen zajímavý příklad

odborné práce z období počátků české (německy psané) židovské

historiografie, ale je také svědectvím o svém autorovi: pozoruhodné

židovské osobnosti z přelomu osvícenství a moderní doby, rabínovi,

který díky svému důkladnému vzdělání a moudrosti dokázal vždy

nalézt schůdnou cestu mezi tradicí a reformou. Jak je zřejmé z

práce o pražských rabínech, dovedl Klemperer podat minulost velmi

autentickým způsobem a mistrovsky zachytit atmosféru a poměry,

které v tehdejším židovském světě panovaly. Informace shromažďoval

ze studia pramenů a původních spisů a z nejrůznějšího písemného

materiálu, včetně děl čistě halachického obsahu, která často již

neexistují. Odvolává se i na místní tradice a ústní zprávy o

historických událostech, které dnes rovněž upadly do zapomenutí,

aniž se přitom vzdává vlastního kritického hodnocení. Díky tomu se

jeho vlastní práce samy stávají historickým pramenem, jejž budoucí

historik musí brát v úvahu.Rabín a autor četných historických

studií Gutmann Klemperer (22. 8. 1815 Praha – 28. 1. 1884 Tábor)

studoval postupně na několika pražských ješivách a po dva roky byl

také žákem dodnes proslulého bratislavského rabína Moše Sofera.

Absolvoval osmileté studium na pražském piaristickém gymnáziu a

dvouletý cyklus přednášek na Filosofické fakultě Karlovy

univerzity. Roku 1843 se stal kazatelem v židovské obci v Táboře, v

roce 1845 byl jmenován do funkce táborského rabína a roku 1868 byl

zvolen rovněž rabínem táborského kraje; oba úřady zastával až do

smrti. Pod vlivem svých učitelů, zejména rabiho Šmu’ela Landaua a

Šlomo Jehudy Rapoporta, se jako jeden z prvních věnoval vědeckému

bádání o minulosti českých Židů. Zanechal po sobě literární a

badatelské dílo, které na své seriózní zhodnocení teprve čeká.