Nové jevy v právu na počátku 21. století II.: Teoretické a ústavní impulzy

Autoři tohoto svazku vymezují podstatné náležitosti demokratického právního státu a analyzují současné modely vázanosti soudů právem. V této souvislosti poukazují na to, že rozsah i obsah "podstatných náležitostí demokratického právního státu" není určitý. Není ústavně definován a lze jej vyvodit srovnáním konkrétních forem demokratického právního státu v podobě jeho proměnlivých projevů. Koncepce demokratického právního státu totiž není statická, ale dynamická a transformace sociálních vazeb, v nichž působí, se může dostat s těmito stávajícími představami o jeho nezměnitelných atributech do konfliktu. Tradiční model striktní vázanosti soudů při jejich rozhodování zákonem, rozpracovaný v podmínkách kontinentálního typu právní kultury v 19. století, je stále více konfrontován s realitou plurality pramenů práva a jejich narůstající hypertrofií a labilitou. Snaha legitimovat oslabování striktní vázanosti soudů vede ke kritické argumentaci přepjatým právním formalismem oproti žádoucímu soudnímu pragmatismu. Autoři chápou legalismus v právu, stejně jako volné nalézání práva soudy, za nežádoucí extrémní přístupy k soudobému právu. Detailně, na základě teoretické analýzy, s využitím stěžejní judikatury nejvyšších soudních instancí, včetně evropského soudnictví, ukazují na slabiny obou těchto krajností. Za nezbytné považují rozpracování sofistikovaných postupů právní argumentace lege artis, které by mělo představovat substituci již nepoužitelných jednoduchých aplikačních modelů a zároveň omezit libovůli v rozhodování soudů. Dosavadní hierarchicky uspořádaný model právního řádu navíc prochází etapou změn a je nahrazován síťovým modelem odrážejícím narůstající rozřeďování veřejné moci. V monografii se přibližují důsledky těchto procesů z hlediska vymezení ústavního pořádku České republiky, relací ústavního, mezinárodního a evropského práva a fungování ústavního systému České republiky v současnosti a v předvídatelné budoucnosti.