Dionýské dithyramby a jiné básně

V Nietzschových básních je takřka každé slovo prostoupeno ozvěnami

jeho učení, a přesto v nich mnohdy vyvstává nezaměnitelný poetický

tvar. I tam, kde básně nejsou postaveny na rytmu a rýmu, zbarvují

je odstíny zvuku, srážejí se do aliterací, krystalizují v hříčky,

hutní metaforami a vytvářejí smyslově naléhavou krajinu, jež je

zároveň krajinou ducha. Myšlenkové souvislosti, které je u

Nietzschových básní třeba respektovat, při překládání ještě

znesnadňují úkol znovuvyvolat jejich zdroj, intenzitu nálady, jež

inspirovala autora. Dvojjazyčné vydání však dovoluje čtenáři vrátit

báseň do prostředí jejího zrodu a vyvážit nevyhnutelnou

nedostačivost překladu.