Čeští obránci Vídně před Turky roku 1529, 2. vydání

V naší společnosti si připomínáme husitské bojovníky, slavné legionáře z dob 1. světové války či československé vojáky zahraniční armády z dob 2. světové války, ale zapomínáme si připomínat i Čechy, Moravany a Slezany, kteří bojovali v neméně významných válkách. Ať již jde o druhou obranu Vídně proti Turkům roku 1683 nebo o první obranu Vídně proti muslimským nájezdníkům roku 1529. A právě tématu účasti českých vojáků na této první obraně Vídně se věnuje tato kniha, která je zatím jedinou v češtině dostupnou knihou na toto téma.
Po staletí jsme byli součástí Habsburské monarchie a bitva u Vídně patří k naší historii. Po vzniku Československé republiky se u nás však bohužel vytvořil jistý odpor vůči habsburskému období naší historie a tato doba byla záměrně přehlížena. Přitom se tehdy odehrála spousta událostí, ve kterých hráli Češi, Moravané a Slezané pozitivní a mnohdy i hlavní roli. Nejinak tomu bylo i v bitvě u Vídně, kde jak mezi obránci, tak mezi příchozími osvoboditeli bojovaly tisíce našich pradědů. Mezi hlavními vojevůdci protiturecké aliance byli však i velitelé našeho národa.
Když jsem znovu vydal Miltnerovu první knihu „Český obránce Vídně proti Turkům roku 1683“, rozhodl jsem se vydat i tuto jeho knihu o účasti Čechů na obraně Vídně proti Turkům roku 1529, abych tak částečně splatil dluh, který vůči tomuto zapomenutému českému vlastenci má náš národ.
Nachází se v pamětech kláštera Slovanského (od) opata Pavla Paminonda ukázaných, že takový počet lidu z Čech a Moravy proti muslimům roku 1529 vypraven byl:
„Nejprvé z království českého vysláno lidu pěšího čtyřiceti tisíc a jízdného dvaceti tisíc, střelby na kolách 90. Vozův 300, a na vozích hákovnic 600 a ručnic dvaceti tisíc. Z Moravy lidu pěšího 25 tisíc, jízdného šestnácte set, děl na kolách 40. Vozův dva tisíce, ručnic deset tisíc,“ píše Miltner.
„Vojsko českomoravské se roztáhlo v širokém a dlouhém pásu po levém břehu Dunaje, ubránilo krajiny tyto a ohrožovalo obléhající měrou tak velikou, že při panující nepohodě času Soliman od oblehání Vídně upustil. Část vojska českomoravského pronásledovala (prý) Turky,“ časopis Lumír roku 1877.