Česká literatura 3/2016

Česká literatura 64, 2016/3

Studie / Studies
Tomáš Havelka [Filozofický ústav AV ČR; havelka@flu.cas.cz]
"Slyšme jeden strašlivý příběh". K exemplům v 17. a 18. století, zvláště v českých postilách
Studie upozorňuje na současnou zanedbanou situací výzkumu raně novověkých exempel. Exempla mají nevyjasněné genologické uchopení (někteří badatelé se kloní k názoru, že jde o žánr, jiní, že jde o literární postup), v Čechách scházejí byť partikulární soupisy. Studie na dobové terminologii a praxi ukazuje, jak byla exempla vnímána v homiletické literatuře 17. a 18. století a do jaké míry mohli být kazatelé ovlivněni rétorickými pravidly. Ukazuje rozdíly mezi užitím exempel u kazatelů zastávajících tradiční rétorickou praxi (eloquentia antiqua) a kazatelů uplatňujících rétoriku novou (eloquentia nova). Zatímco prví (např. Matěj Václav Štajer) museli přizpůsobovat celou kompozici kázání, aby do nich včlenili mnohdy rozsáhlý úsek vložených vyprávění, druzí (např. Bohumír Hynek Josef Bilovský nebo Fabián Veselý) exempla včleňovali různými způsoby přímo do výkladové pasáže (užívali je jako vlastní výkladový materiál, stírali kompoziční švy, vkládali své komentáře, kompozičně dělili vybraná exempla atd.). Závěrem se autor studie zamýšlí nad důvody ústupu exempel po polovině 18. století. Ke studii přidává jako příklad interpretačních možností použití téže narace u tří kazatelů a upozorňuje na rozmanitost problematiky, kterou hledání geneze užití konkrétního exempla přináší.

''Let us hear a terrible tale''. On 17th and 18th century exempla, particularly in Czech postils
This study refers to the current neglect over research into early modern exempla. Exempla have an unclear genological underpinning (some researchers tend towards the view that they do make up a genre, while others see them more as a literary procedure), while in Bohemia they lack specific catalogues. Studies of period terminology and practice indicate how exempla were perceived in 17th and 18th century homiletic literature and the extent to which preachers might be influenced by their rhetorical rules. It indicates the differences between the use of exempla among preachers upholding traditional rhetorical practice (eloquentia antiqua) and those employing new rhetoric (eloquentia nova). While the former (e.g. Matěj Václav Štajer) had to adapt the entire structure of their preaching in order to incorporate a frequently extensive section of inserted narratives, the latter (e.g. Bohumír Hynek Josef Bilovský and Fabián Veselý) incorporated exempla directly into expository passages in various ways (using them as expository material, removing the compositional seams, inserting their own commentaries, compositionally dividing selected exempla and so forth). The author concludes by considering the reasons for the disappearance of exempla after the middle of the 18th century. As an example of the interpretational possibilities he adds the use of the same narrative by three preachers and points out the varied nature of the issues which the quest for the usage origins of specific exempla might raise.

Ute Marggraffová [Institut slavistiky univerzity Ernsta Moritze Arndta v Greifswaldu; Ute.Marggraff@uni-greifswald.de]
Transformace žánru robinzonády v povídce Josefa a Karla Čapkových Ostrov (1912)
Transformation of the Robinsonade genre in Josef and Karel Čapek's short story The Island (1912)

While the lives and works of brothers Josef and Karel Capek have been investigated rather well over the past century, one of their first prose texts under the name of Ostrov, written in 1912, has been paid very little attention to this day. Created during the time leading up to the First World War, when European literature turned from Symbolism and Impressionism to Avantgarde with schools like Expressionism and Cubism, the narrative pursues the myth of the self-made-man, founded by Defoe in modernity, in an inverted way. The brothers provided thei