Sto kreseb odněkud

Jaroslav Róna není pouze autorem monumentálních soch a velkých pláten, jak jej v posledních letech vnímá veřejnost. Rád se věnuje také kresbě a ilustracím (vzpomeňme na jeho podání povídek E. A. Poea v souboru Démon zvrácenosti nebo autentický pohled do světa Orwellova románu Devatenáct set osmdesát čtyři). Tento konkrétní knižní soubor představuje Rónovy „zápisky z cest“, které vznikají ve chvílích autorovy relaxace a můžeme je označit třeba termínem poloautomatická kresba.

Přes jejich zdánlivou nahodilost v nich však Jaroslava Rónu poznáváme zcela bezpečně. Objevují se na nich stejně tak jeho oblíbené motivy, jako jeho specifický smysl pro humor. Rónovy kresby – mnohem subtilnější než ostatní dílo – jsou vhledem do autorova podvědomí, poodkrytím pomyslné pokličky nad tyglíkem jeho mysli. Vzhledem k jejich rozměrům k nim nacházíme cestu snáze než k Rónovým velkým plastikám.